SPORTOVNÍ KURZ ZBRASLAVICE 2026 (INDIÁNI) – Vodácký kurz

Zbraslavice Den 2: Voda všude, kanoe jdou ke dnu a hledání vnitřního Vinnetoua

Ráno jsme začali „jízdou přes prérie“, což zní sice drsně, ale ve skutečnosti jsme zjistili, že hobby horsing je asi jedna z nejvtipnější věcí, co může člověk dělat. Když vidíte spolužáka cválat na tyči a tvářit se u toho smrtelně vážně, je těžký nevyprsknout smíchy. Pak přišla voda a s ní paddleboardy, rovnováha a balanční cvičení. Teorie byla jasná: udržet se nahoře. Praxe? Hodně lidí zjistilo, že gravitace pořád funguje. Další level bylo ovládání kanoí a manévrování. Nejdřív jsme si mysleli, že je to easy. Není. Kanoe si občas jede svůj vlastní život a člověk má pocit, že místo dopředu jede elegantně do kruhu. A pak přišlo něco, co nás asi bavilo až podezřele moc, cílené potápění lodí a vylévání kanoí. Ano, normálně jsme je posílali ke dnu a plnili vodou. Konečně školní aktivita, kde je účel něco schválně utopit. Večer jsme se změnili na lovce darů země ve strategické hře, kde šlo o jediné – získat co nejvíc zdrojů a ideálně přelstít ostatní kmeny. Někteří z nás zjistili, že mají duši obchodníka, jiní spíš chaotického sběrače. Počasí nám pořád jede úplný léto mode, slunce pálí jak blázen. Jen část z nás trochu podcenila mazání opalovákem, takže zítra jedeme styl „vodáci v tričkách“, protože někdo připomíná spíš vařeného humra.

A co nás ještě čeká zítra? Rafty a lukostřelba. Takže se definitivně ukáže, kdo je skutečný Vinnetou… a kdo trefí maximálně strom vedle terče.

Zbraslavice DEN 1: Slunce, voda a něco hodně divného večer…

Vyrazili jsme na sportovní kurz do Zbraslavic, kde letos místo klasiky plníme vodácký kurz na stojaté vodě. Po ubytování (a boji o nejlepší postel)) jsme vyrazili směr první zážitky na vodě. A upřímně? Počasí nám jede úplně na maximum. Slunce svítí jak o závod, takže krém na opalování se stal naším nejlepším kamarádem. Kdo se nemaže, ten riskuje, že se vrátí jako fakt ten Indián.

Odpoledne jsme měli nejdřív přípravu „na suchu“, protože než člověk skočí do lodě, je dobré vědět, co vlastně drží v ruce. Zjistili jsme třeba, že pádlo není jen „ta věc na pádlování“, ale že má list, a dokonce jsme poznali i něco jménem hruška (ne, fakt to není ovoce). Trénovali jsme nástupy do lodě, co dělat, aby člověk nevypadal úplně ztraceně, a taky co se stane, když je loď moc těžká nebo když se převrhne. Spoiler: většinou je u toho dost vody a trochu paniky.

Večer ale přišel úplně jiný level. Letos máme téma Indiáni, takže se na jednom místě sešly všechny kmeny, dorazil Velký šaman a taky strážci kmenů. Atmosféra byla trochu tajemná a taky trochu „co se to tady právě děje“. Něco se ale stalo. Něco velkého. A upřímně… ještě to sami potřebujeme vstřebat 😀

Více vám prozradíme zítra. Jestli přežijeme další den na vodě a nerozhodne se nás nějaký indiánský duch poslat na extra těžkou zkoušku. Zítra také vyzkoušíme paddleboardy a rafty a na to už se hrozně těšíme.

Vaši osmáci

Kurz běžeckého lyžování a skialpinismu 2026

Den 4. „Když počasí zamíchá kartami, ale my se nedáme“

Ve čtvrtek ráno nás místo sluníčka přivítalo nepříjemné mrholení s deštěm. Počasí nám trochu nabouralo plán, ale rychle jsme se přizpůsobili. Program jsme operativně upravili, dopsali jsme testy z matematiky a posílili se brzkým obědem. A ne ledajakým, borůvkové knedlíky přišly vhod víc než kdy jindy. Naštěstí se počasí po obědě umoudřilo, déšť ustal a my jsme konečně mohli vyrazit ven. Dnešní program jsme prohodili, skialpinisté vyrazili na běžky a druhá skupina si naopak vyzkoušela skialpy. Trasy byly podobné, ale zážitky rozhodně ne. Skialpinisté hned na začátku řešili dramatickou situaci, kdy jejich láhev na pití málem zamířila až do údolí, zatímco běžkaři si užili parádní sjezd z Černé hory.

Večer jsme zakončili vydatnou večeří, vyhodnotili soutěže a jako odměnu jsme si dopřáli naši oblíbenou diskotéku. Usínali jsme sice lehce unavení, ale s pocitem, že se kurz opravdu vydařil na výbornou. Zítra nás čeká poslední ráno, dáme si klidnou snídani, naposledy se pokocháme výhledy a vyrazíme zpět do Prahy. A jak už tu několikrát zaznělo: opravdu by ten lyžák nemohl trvat aspoň týden?

Den 3. „Piráti z Husovky a nohy v plamenech“

Dnešní den začal docela akčně. Hned po snídani jsme se rozdělili na dvě skupiny – skialpinisty a běžkaře. Obě skupiny ale měly jeden společný cíl: přežít den a večer ještě dojít na večeři po svých. Skialpinisti vyráželi už v osm ráno směrem do Pece pod Sněžkou. Po instruktáži jsme si na rozjezd dali výšlap na sjezdovku Javor. Ano, opravdu výšlap. Nahoru. Po sjezdovce. Červený. Dobrovolně. Když jsme se nahoře trochu rozdýchali, vyzkoušeli jsme si lavinové vyhledávání, protože ve sněhu se musí myslet i na bezpečnost. Potom přišla ta nejhezčí část dne, krásný okruh po hřebenech a parádní sjezd dolů. Už jsme si skoro mysleli, že máme splněno… ale pak jsme zjistili, že nás čeká ještě tříkilometrový výšlap zpátky na Husovku. V tu chvíli už jsme cítili že nám vypovídají nohy. Někteří tvrdí, že jim hořely.

Běžkaři mezitím vyrazili směrem na Černou horu. Stopa byla zřídka, ale zato louží bylo dost. Takže jsme chvílemi spíš brodili než běžkovali. Díky tomu jsme se během dne oficiálně přejmenovali na Piráty z Husovky. Ale i tak to byl super výlet a v nohách máme asi 13 kilometrů. Na oběd nás zachránily špagety a ještě víc nás zachránil prodloužený poledňák, protože odpoledne nás čekala časovka/sprint na 1,6 km. Někteří běželi jako vítr, jiní spíš jako lehký vánek, ale všichni to zvládli. A protože máme asi hodně energie, přidali jsme si ještě výlet na Tetřeví boudy.

Večeře byla zasloužená: čína, buchta a k tomu přírodák. Po dnešku by chutnala i brokolice, takže to bylo úplně v pohodě. Zítra to prohodíme, běžkaři půjdou na skialpy a skialpinisti na běžky. Program bude podobný, jen s malým vylepšením, odpoledne nás čeká biatlonový závod. Takže kombinace lyží, běhu a nervů.

A posíláme taky dvě vrcholové fotky.

Tak zítra už poslední dobrodrůžo a v pátek se vidíme.

Zdravíme 8.C

Den 2.

Ráno nás probudilo sluníčko a všechno nasvědčovalo tomu, že to bude další skvělý den. A taky byl. Začali jsme pořádnou snídaní ve stylu švédských stolů, takže jsme si mohli dát, co hrdlo ráčí. Největší úspěch měly párečky a vajíčka, protože nic člověka nenakopne do dne tak jako kombinace hory jídla a vidina běžek. Po snídani jsme se sbalili a vyrazili směr vysílač. Rozdělili jsme se na dvě skupiny a začali pilovat techniku. Hlavně bruslení, odšlapování a další věci, které na videích vypadají strašně jednoduše, ale ve skutečnosti člověk zjistí, že jeho nohy mají vlastní názor na směr jízdy.

Ještě před tím jsme ráno znovu probrali pravidla FIS, která jsme pak statečně zkoušeli dodržovat i v praxi. Paní učitelky nám taky ukázaly různé způsoby, jak stoupat do kopce. A hlavně jsme objevili naši aktuálně nejoblíbenější formu tzv. pozici Krakonoš. Vypadá to sice dost majestátně, ale věřte nám, po pár minutách to člověk začne vnímat trochu jinak. Doporučujeme vyzkoušet doma na zahradě. Na oběd nás čekala klasika všech klasik, no jasně knedlo, vepřo, zelo. Po takovém menu jsme byli připraveni na druhou část dne. Ta se nesla hlavně v duchu upevňování dovedností, ale tentokrát zábavnou formou, různé soutěže v bruslení. Soutěžili jsme ve dvojicích i jako týmy, takže se kromě běžkování pilovala i spolupráce a občas i schopnost nespadnout přes kamaráda.

Po odpoledním programu jsme dostali chvíli osobního volna, takže sprcha, odpočinek a sbírání sil. Večer po večeři nás ale čekalo ještě jedno dobrodružství, a to matematika. A musíme říct, že mozkové buňky dostaly zabrat. Nejen naše, ale prý i paní učitelek, protože něco takového už dlouho neviděly. Pak kluci poškemrali, jestli by se nemohla pustit Liga mistrů. Tak se na chvíli běžel fotbal. Kdo na fotbal nebyl, mohl hrát deskovky nebo karty, takže si každý našel svoje. A teď už jdeme spát, protože zítra nás čeká velká věc. Historicky první den, kdy naše třída zkouší skialpy. Jsme zvědaví, jak to dopadne, ale máme takový pocit, že to bude stát za to.

Nálada je tu výborná, zranění se nám zatím vyhýbají obloukem (ťuk ťuk) a hory jsou skvělé.

Zdraví vás
vaše 8. C („švískej“)

Den 1.

Dneska jsme konečně vyrazili na běžky a skialpy do Pece. Cesta byla úplně v pohodě, až na jednu drobnost, celou dobu se zpívaly v autobusu písničky. Takže jsme měli chvílemi pocit, že nejedeme na sportovní kurz, ale spíš na republikové finále soutěže školních chorálů. Repertoár byl široký, hlasitost taky. Vysoké tóny trefovaly hlavně uši paní učitelek.

Po příjezdu jsme naházeli věci do rolby (což byl zážitek sám o sobě) a nechali je vyvézt na Husovu boudu. Zatímco kufry jely pohodlně rolbou, část výpravy si střihla první jarní výšlap po svých. Slunce svítilo tak moc, že dole v Peci to chvílemi vypadalo, že místo běžek vytáhneme spíš sandály a půjdeme na túru. Ale jakmile jsme vyjeli nahoru na Husovku, sníh tam byl, takže nic nebránilo tomu, abychom konečně nazuli ta čertovská prkýnka.

Pro některé to bylo úplně poprvé. A bylo to vidět. Velmi rychle jsme vytvořili pestrou galerii kreativních pádů, nečekaných otoček a akrobatických figur, které by možná ocenila i zimní olympiáda, kdyby měla nějakou takovou kategorii. Naštěstí jsme to všichni přežili bez újmy a odpolední blok jsme zvládli docela statečně. Procvičili jsme klasiku, brzdění a další dovednosti, které se na běžkách hodí hlavně ve chvíli, kdy nechcete skončit někde v lese. Zítra nás čeká další pilování techniky, takže se máme na co těšit. A aby to nevypadalo, že tady jen sportujeme, po večeři (mimochodem byly knedlíky) jsme si dali i intelektuální výzvu, a to úkol z angličtiny. A šlo nám to. No problem.

Teď nás ještě čeká běžecké desatero FIS, trochu večerního řádu a pak konečně postel. Naštěstí máme zítra „luxusní“ vstávačku v 7:30, takže si parádně přispíme.

Zdravíme z hor.
Vaše 8. C.